Tvrdé a měkké souhlásky

Pravopisně tvrdé souhlásky

Po čtyřech písmenech, které v češtině označují pravopisně tvrdé souhlásky, se píše vždy tvrdé y: h, ch, k, r. Po d, t, n se píše také tvrdé y, pokud se jimi označují souhlásky tvrdé.

Tímto pravidlem se memusí řídit zvukomalebná slova, např.: hihihi, hihňání, chichichi, chichotání, kikirikí (ale možné je také kyrykyký).
Také neplatí pro slova cizího původu po h, ch, k, r, např. historie, hit, archiv, kino, kilometr, gorila, kiwi, rizoto, paprika, koriandr, Amerika, Brit, princ, triko, tribuna, klarinet, chlorid, seriál, prima a ve vyslovovaném dy, ty, ny - diktát, displej, diplom, tinktura.

Pravopisně měkké souhlásky

Po písmenech ž, š, č, ř, j, c, které označují pravopisně měkké souhlásky, se v českých slovech píše měkké i. Měkké i se píše také po d, t, n, pokud se jimi označují měkké souhlásky [ď], [ť], [ň].

Poznámka: přestože c je měkká souhláska, píše se po něm y ve slovech podle vzoru hrad v 1. a 4. pádu množného čísla, např. tácy, puncy, kecy.
Tvrdé y se píše po měkkých souhláskách také v některých cizích slovech, např. encyklopedie, cyklista, cyklus.