Druhy vět podle postoje mluvčího

Jaké rozlišujeme druhy vět?

Větami mluvčí (tedy ten kdo mluví nebo píše) něco sděluje nebo se ptá nebo říká, co by si přál. Rozlišujeme tyto druhy vět:

Věty oznamovací

Větou oznamovací něco oznamujeme nebo vypravujeme. Za oznamovací větou píšeme tečku. Hlas na konci věty hlas klesá.

Příklady: Venku je hezky. Karel IV. byl český panovník.

Věty tázací

Tázací větou se na něco ptáme. Za větou tázací píšeme otazník.

Rozlišujeme několik druhů tázacích vět:

  • Na zjišťovací věty odpovídáme ano nebo ne.
    Příklady: Má kůň ocas?
  • Na doplňovací věty se odpovídá nějakými podrobnostmi.
    Příklady: Kolik má kůň nohou? Kudy se dostanu na nádraží?
  • Někdy se rozlišují další druhy tázacích vět: vylučovací (dotaz na jednu z možností), rozvažovací (mluvčí se obrací sám na sebe), řečnické (na které mluvčí nečeká odpověď).

Věty rozkazovací

Větami rozkazovacími něco přikazujeme, rozkazujeme nebo zakazujeme. Za rozkazovací větou píšeme tečku nebo při důrazném rozkazu vykřičník. Na konci věty hlas klesá.

Příklady: Odnes to do skladu. Nekřič na mě!

Věty přací

Větami přacími dáváme najevo svoje přání, obvykle začínají slovy ať, kéž, kdyby atd. Za přací větou se píše tečka nebo vykřičník. Na koneci věty hlas klesá, případně nejprve stoupá a pak klesá.

Někdy se věty rozkazovací a přací zahrnují pod jednu skupinu nazvanou věty žádací.

Příklady: Kéž by nám nepršelo! Ať mu chcípne koza!

Věty zvolací

Věty zvolací jsou zvláštní skupinou vět, které vyjadřují citový stav mluvčího prostřednictvím věty z některé z předchozích skupin.

Příklady: Cožpak jsem to neříkal? To se dalo čekat!